Dialog - logo 96px

Oresteia - Agamemnon

Královna přistižena s milencem! Trójský masakr! Zabil své dítě! Její vidiny se vyplnily! Zhrzená vraždila! Sledujte v nové inscenaci Studia Dialog.

O představení

Řecko se stalo kolébkou evropského divadla i díky Aischylovi (525 - 476 př. K.), který je považován za vůbec prvního dramatika a řadí se spolu s Euripidem a Sofoklem k nejhranějším starořeckým autorům dodnes. Ve svých tragédiích, tak jako jeho souputníci, zpracovával motivy z řecké mytologie. Byl účastníkem bitev u Maratónu i Salaminy. Celkem napsal asi 90 tragédií, ale jen 7 se jich dochovalo celých. Mezi jeho nejhranější díla patří i jednotlivé díly trilogie Oresteia, zpracovávající prokletí několika generací rodu Atreovců.

První díl nazvaný Agamemnón, který jsme pro Vás připravili, začíná vyčkáváním královny Klytaimnestry a argejských obyvatel, až její manžel Agamemnón se svým vojskem dobude Tróju, aby pomstil únos Heleny, manželky jeho bratra Menelaa. Zádrhel je v tom, že kvůli úspěchu výpravy musel Agamemnón obětovat dceru Ifigenii. Čekání na návrat je pro Klytaimnestru nesnesitelně dlouhé, není divu, že si mezitím našla milence. Co se po návratu krále Agamemnóna událo, prozrazovat dopředu nebudeme.

V naší inscenaci se nesnažíme ukázat, jak se hra kdysi hrála, ani nelpíme na dobových reáliích. Přesouváme se svobodným střihem z místa na místo, z Argu do Tróje, z paláce před palác, lámeme čas z přítomnosti do minulosti a zase zpět, abychom odhalili co nejvíce příčin a důsledků krvavých činů.

Verši "Starý zločin plodí zas nový / a ten se rozrůstá v smrtelných srdcích, / a když se porodu přiblíží čas, / zrodí se nové bezbožné činy, / neblahé, smělé a temné, / podobné rodičům svým," se vyjadřuje ve hře nepřetržitý řetěz msty. Autor se pokusil v posledním díle trilogie zlo zastavit jakýmsi božským smírem. Ve světském světě se zdá, že jej žádný autor nezastaví, takové zlo je životaschopné, rafinované a nekonečné, jelikož je to koncentrovaná bolest, zoufalá touha vrátit čas, mindrák, nespravedlnost, šířící se napříč dobami i místy. Je to sociálně patologický, ale velmi replikabilní mem. Zlo, vzniknuvší někdy v neidentifikova-telném prapradávnu, nemůže zmizet. Řítí se jako řeka, někde ustoupí hrázi, kterou jsme mu vybudovali, ale pak si najde jinou cestu a způsobuje nenadále následky jinde. Takto prosakuje až do dneška. Dnešním mstitelům nejčastěji říkáme kašmírští separatisté, palestinští fundamentalisté, irští radikálové a podobně. Ale týká se také nás. Kdoví, zda se za pár let nenajde někdo, kdo bude chtít pomstít své předky týrané a vražděné bůhvíkým, třebas prorežimními bachaři. My jsme je odsoudit nestihli, a mstitel se tak bude mstít na jejich dětech...

Robert Král
režisér inscenace